Jdi na obsah Jdi na menu
 


10.týden 2009

18. 3. 2009

Pan Strejc si odvezl naše loňské hříbě, klisničku Selaví. Měl na ni dobře připravený přívěsný vozík, který se mi sice zdál nízký, ale bylo to jen zdání, Selaví se do něj vešla dobře. Jen rampičku pochopitelně neměl, ale snadno jsme hříbě nahoru vyzvedli. Vlastně stačí zvednout koníkovi do potřebné výšky přední nohy, pak už sám vyskočí a potřebuje jen trochu pomoci.

(o týden později pan Strejc volal, chválil kobylku, jak je hodná a přítulná, jen mu dělala starost, že se ani v dešti nejde schovat do přístřešku…)

Tak tedy další naše hříbě má nový domov. Pan Strejc má zájem přikoupit Selaví letos „kamarádku“, ale na nějaké plánování je brzy, když jsou hříbata ještě u maminek v bříšku, ale zdá se, že bude v Česku o jednoho chovatele shetlandských pony více.

Aby to obě kobylky - Tirza a Aletta - Clair měly ve výběhu lepší a prostornější, prořezali jsme zarostlou zadní zahradu. Protože jde o zahradu jinak nepoužívanou (v loni tam několik týdnů dočasně přebýval hřebec Pedro), tak se v ní rozbujely bezinky a trnky. Vyřezali jsme většinu náletu, byly ořezány i větve ovocných stromů (jabloně a hrušky), které byly suché nebo příliš povislé a překážející. Stará ohromná jabloň uprostřed zahrady a několik ovocných stromů podél plotu na jižní straně zajistí v případě potřeby dostatek stínu a příjemné klima i při využití v létě (např. pro dočasné ustájení koní před výstavou, oddělení odstávčat apod.).

Chtělo by to nový plot, ale to se musí řešit komplexně s novým oplocením celé zemědělské usedlosti.

Ořezané větve jsem nosila k plotu a házela za něj na hromadu, ke které se později zajelo se štěpkovačem a hromada se ještě tentýž den zpracovala na materiál k topení.

Kobylky na naši invazi do jejich soukromí reagovaly rozdílně. Zatímco Tirza se moudře držela vzadu, prakticky vždy v opačném rohu, než se řezalo, Aletka mi „pomáhala“ nosit větve - tím myslím, že chodila se mnou, když jsem je nosila nebo tahala po zahradě a zase zpět. Jen zvedání větších pořezů evidentně vyvolávalo v Aletce rozporné pocity: to na mne mává panička tím velkým klackem?

Při večerním krmení se Aletka a Tirza už nemusely vyhýbat rozvětveným bezinkám a běhalo se jim po zahradě určitě mnohem lépe. Prosvětlený prostor také už víc vypadá jako výběh a míň jako stará zarostlá zahrada…