Jdi na obsah Jdi na menu
 


Květnový deník

3. května - lije, prší, poprchává

Deštivé počasí přeje polím i lukám, nepřeje stavbě dílny a haly na stroje.  Co poníci? Vypravila jsem se s ohlávkou a vodítkem pro Gemini s Grácií, že je odvedu z louky do stáje. Obě jsem si jen pohladila, byly v podstatě už suché, bylo by asi zbytečné je oddělovat od stáda, kde se cítí tak dobře.

 

5. května - ve výběhu 8 shetlandů, ale hříbátko nepřibylo, to jsem jen znovu dala do stáda klisničku Touhu. V zahradě se otravovala, buzerovala menší kolegyně - na pastvině se hned přidala k Aletce, oběhly dvakrát dokola pastvinu: jednou s celým stádem vzrušených klksen, že se něco děje a podruhé s Picem v zádech, až pochopily, že se musejí držet v zástupu ostatních holek.

Touha má cca 90 cm, standardem je po tatínkovi. Ginevra měří v kohoutku stále 80-82 cm KVH a ročky někde mezi 75 a 80 cm., Moc nepostály, divily se, co se děje, nebo se metru bály a nechtěla jsem je uvazovat jen kvůli měření aktuální  výšky.

6. května - potěcha pro oči

Grácie se zatím moc mazlit nechce, schovává se raději za maminku. Dnes jsem při vyhánění krav na pastvu pozorovala, jak si malá dává rozcvičku - asi 10x oběhla maminku (okruh v průměru asi 10 metrů). Ostatní klisny se pásly, tak si musela zaběhat sama (předpokládám, že se také těší na další hříbě - kamaráda na dovádění), nic ji nehonilo, šlo o čirou radost z pohybu.

7. - 8. května - další pokus o přidání Touhy k Picovo "harému"

touha.jpg7.5. jsem odvedla  ke koním na louku ráno klisničku Touhu, a sledovala, co bude. Touha vydržela s Picem ve stádě celý den, zdrhla k  druhému stádu až večer. Nechala jsem ji tam, domnívajíc se, že k dalšímu úrazu snad nedojde, vždyť to musí být náhoda, aby byl poník kopnut tak, že se neuhne, není "odkopnut" (tedy že ho kopnutí jen odhodí stranou), ale dostane to naplno do kloubu...

9.5.  jsem se pohybovala v ohradě poníků a velcí koně se přišli na mě podívat. Několik jich stálo přímo u ohradníku, mezi nima Loreta a asi 15 m od ní Touha. Bohužel si pozici a konkrétní chování ostatních koní nepamatuji, nevěnovala jsem těmto koním pozornost, dokud se najednou Loreta nerozběhla podél ohradníku a vrhla se v plné rychlosti na maličkou Touhu. Zaútočila na ni zuby, předníma nohama a hrudí a ve vteřině ji povalila na zem, valila ji pod sebou (Touha se celá přetočila přes hřbet), dupala po ní. Touha naštěstí vyskočila poté, co ji Loreta takto převálcovala, netknutá, měla štěstí, že se Loreta kopyty netrefila na nějaké citliuvé místo. A já pochopila, kdo byl za zraněním Borgise i Ginevry a kdoví, možná i za smrtí Sasanky. Tohle nebylo náhodné kopnutí klisny, které poníka zranilo jen náhodou, tohle byla otevřená agrese, navíc zcela zbytečná, Touha určitě Loretu nijak neobtěžovala...,Nebo aspoň mě se to tak jevilo, možná měla Loreta důvod, který jsem nepochopila, nebo nepostřehla.

pico.jpgTouhu jsem přesunula zpět k Picovi a ohradník doplnila spodním provázkem, který úspěšně zabránil Touze zdrhnout. Touha tedy už opravdu před Picem neměla kam zdrhnout - jenže to taky bylo špatně. Kvůli ní Pico nenechal klisny v klidu. Touha místo aby zaběhla hned při hřebcovo nahánění mezi klisny do stáda, stále odbočovala k místům, kde jindy zdrhala z jeho "jurisdikce, hřebec byl pak nepříčetný a honil ji, i když se mu později snažila vyhovět a snažila se schovat za jinou klisnu. Klisny jí měly pak plné zuby, protože kvůli ní neměly na louce klid. Takže možná my lidi to nechápene, ale co když Touha prostě nedovede žít s koňma "podřízeně" (v zahradě je šéfkou ona) a postojem a chováním jiné vůdčí koně provokuje k agresi?

 

Vzhledem k tomu, že se má každým dnem hřebit Tirza, rozhodla jsem se znova odvést Touhu do zahrady a tím odstranit ze stáda zdroj stresu. Také pro Touhu bude lepší, když její výchovné lekce "jak se chovat ve stádě" budou kratší.

 

8.5. - jezdecká školka - první úkoly jízdy zručnosti

jizda-zrucnosti.jpgZ věcí, co jsem pohledala (co dvůr dal) jsem připravila dětem několik překážek jízdy zručnosti - házení míčků, přechod plachty, můstek, slalom, malý skok-překrok, aby si mohly něco vyzkoušet. Prvním jezdcem však byla Barborka, která u nás seděla podruhé v životě na koni a tak jsme se věnovali jen jízdě po louce, nejprve na Aletce, pak na Picovi a znova na Aletce. Později přijela Martinka a Anežka a jezdily na Fientje a Picovi. Málá dráha jízdy zručnosti vzbudila nadšení a obě děvčata si ji (s vodičem) několikrát projela. Martince jsem později dala na ohlávku její kobylky 2 vodítka nahrazující otěže a Martinka poté objížděla louku samostatně... Fientje je opravdu vzorný dětský jezdecký poník!

Jiří zatím intenzivně fotil a výsledek je v tomto albu hrebcin-aslan.rajce.idnes.cz/skolka_8.5.11_Gracie/

fientje.jpg 

 

 

 

 

 

 

 

 

9.května- mazlení s Grácií

Zatímco jsem hladila Gemini, plachá Grácie začala sát mléko. Neváhala jsem a konečně jsem hříbátko podrbala. Nejprve na zadečku, pak na zádíčkách. Grácie dopila, ale držela dál a slastně se nakrucovala, nebo drbání oplácela - mamince, po jejímž f2.jpgboku pořád stála.

Už nyní je vidět, že Grácie bude světlohřívá - bělohřívá kobylka, protože jí na krčku jemná hřívička vysvětlává. Pobíhá vesele mezi maminkou a jinými klisnami stáda, maminka už ji úzkostlivě nebrání.

 

 

 

 

 

 

Černé úterý 17.5.
 

Tirza umřela během porodu hříběte.

imgp2522.jpgimgp2457.jpgNechovám poníky pro peníze ani pro výstavy, chovám je pro radost z hříbat. Ta zubatá s kosou už kolem Tirzy obcházela v zimě, infekci tetanu jsme překonali a každý den jsem vstávala s nadějí, že už přichází den, kdy mi Tirza k Touze a Trize přidá hříbátko. Možná svou čtvrtou dceru - jmenovala by se Tetra, nebo tentokrát hřebečka? Gábinu jsem utěšovala při její "záplavě" hřebečků - buď ráda, že máš hříbata zdravá, kobylky budou příště - a teď si říkám, jak ráda bych měla od Tirzy třeba 5 hřebců za sebou, jen ji mít stále na živu. Já se hříběte nedočkala...

Neměla lysinku na hlavě nebo jiný odznak, ale jinak byla přesně taková, aby se mi líbila - malá, rezavá, s rezavou dlouhou hřívou, něžnou povahou. Zůstala krásná i po smrti, a protože svoje pocity nad jejím chladnoucím tělem ani nedokáži popsat, zmíním se jen o ohromení jinak otrlého řidiče od kafilerky, který celý život vozí uhynulá zvířata, když jsem mu Tirzu "předávala". Jsem smutná, jsem současně nazlobená na osud, který mi tohle připravil ( po narození Grácie jsem si říkala, že syndrom "Sasanka" je definitivně vyléčený), ale překvapená nejsem. Měla jsem předtuchu, že po smrti dr. Šeba o nějakého koně přijdu, že mu nějakého pošlu do nebe, stejně jako Sasanku panu Jakovljevičovi. Bála jsem se o mazlíky - o Lizzy, Amber, Aletku, Gemini. A zapomněla se bát o Tirzičku.

Tirza už není a nebude. Zůstaly po ní dvě dcery - stejně zbarvená, ale o hodně větší Touha a zatím se jevící jako mini klisnička Triga, barevně podobná otci Picovi. Ani jedna tedy není kopií Tirzy a místo, které měla Tirza v mém srdci, nenaplní..

 

Ten samý den odpoledne si dopravce přijel pro Fientje (vyšlo to tak, že mi volal, že dorazil do Málkovic a já zrovna nasazovala ohlávku odchycené Fientje. Trochu mi tentokrát dalo zabrat koně vůbec přilákat ke krmelci (z jejich koňského hlediska jsem Tirzu asi zabila já) a shlukli se do houfu s heslem - nevěřme nikomu...

Odvedením Fientje jsem si to u zbytku chovných koní nevylepšila... ale kobylka už byla dávno zaplacená, dopravce domluvený, děti kupujícího natěšené - bylo by pozdě na změnu termínu odjezdu jen proto, že u nás den začal chovatelskou tragédií.

Tak na pastvině ubyly kobyly dvě a do třetice smutných zpráv jsem při kontrole bandáže Ginevry zjistila, že jí pod bandáží noha hnisá. Bandáž musela ihned dolů, naštěstí hnisal jen malý otlak (druhý den se to zatáhlo) a nejsou zasažené hlubší vrstvy pod kůží. Přesto je to další jobovka - Ginevra měla mít bandáž ještě měsíc. Do vyhojení zhnisané ranky jí na nohu nic dát nemohu - a nevím, má-li to ještě smysl. Kulhá po zahradě, a bude víc či míň pajdat možná celý život, ach jo.

17.5. 2011, 15:14

Opravdu jen pár hodin po tragédii došel mail od kamarádky Gabriely: V Tawně prodávají dceru té co kupuji je myslím za 500 L 

 A tak jsem měla o čem přemýšlet... Firefly není druhá Tirza, ale je lepší přemýšlet o budoucnosti, než myslet na minulost.

 

 

A život jde dál…

21.5. - pan Dvořáček (majitel Priora z Aslanu) dnes přivezl na připouštění k Picovi svou klisnu Tamaryšku of Kadov. Kobylku jsme zavedli do výběhu, kde jsme ji po krátkém seznámení s hřebcem a klisnami vypustili. Gemini byla na novou členku Picovo harému trochu protivná (žárlila nebo se bála o Grácii?). Vzala jsem manžele Dvořáčkovi k hříbatům v zahradě a když jsme se vrátili, stádo se už v klidu páslo. Moje holky byly pohromadě, Pico opodál a Tamaryška v prostoru mezi nimi.

22.5. - jezdecká školka - přijela pouze Anežka s maminkou, tak stačil na všecku práci Pico. Anežka chtěla trénovat cviky jízdy zručnosti, tak jsem jí na louce postavila ty minulé a přidala pár nových (bludiště, kbelíček s pískem, pytel k vožení v sedle i tahání za sebou). Bohužel za chvíli za mnou přišel syn, že přijela návštěva a tak jsem si to moc neužila.

24.5. - pozorované připuštění Gemini ( 27. den po porodu).


 

Co bolí, to přebolí?

Zatímco koně dávno zapomněli, že s nima někdy byla Tirza a Fientje, já jsem v prvních dnech zjišťovala mezi dveřmi při obouvání, že vyrážím „hlídat Tirzu“… Když má mít klisna hříbě, chodím se na ni v pravidelných intervalech dívat, po narození hříběte kontroluji matku i mládě a kochám se. Tirzu už nemám, ale moje podvědomí cítí, že „úkol nebyl splněn“ a stále mne popohání jít se zase podívat: co koně?

Sametka má na ohřebení dost času, vemínko má zcela v klidu, tu ještě hlídat nemusím.

Grácie je celá nadšená, že má každý den tolik příležitostí nechat se podrbat . na prdelce, na zádíčkách, na krku, na čelíčku- Občas ještě cukne, když se jí zdá, že ji omezuji v pohybu, ale hned za chvíli už zase přijde na dosah mých rukou. Také Pico se chodí nechat podrbat - dopřávám mu maximální možnou intenzitu podrbání v oblasti krku - možná když ho důkladně podrbu já pod jeho bujnou hřívou, neodrbe si půlku hřívu o stromy?


 

Další import 

dscf2504-firefly-1.jpgUž jsem do Čech dovezla 4 klisny, 3 z Nizozemí (Fientje, Tirzu a Alettu-Clair), jednu z Británie (Elizabeth). Z nich mám nyní jen Alettu-Clair a Elizabeth, což by až tak nevadilo, vždy jsem víc tíhla k vlastním odchovům, jenomže momentálně je poměr chovných koní nevyrovnaný - mám jenom 3 chovné klisny - Sametku, Gemini a Alettu-Clair (a z nich jen 1v mini typu) ke dvěma chovným hřebcům, tak jsem uvítala nabídku Gabriely Křížové, že je možné koupit klisnu v hřebčíně Tawna. Volba padla na tříletou ryzku Tawna Firefly, kterou pro mne Gabriela vyhlédla, vše s chovateli vyřizuje a zařizuje i přepravu do Čech. Já jsem pouze složila zálohu (v podstatě tržbu za Fientje) a do podzimu musím našetřit zbytek peněz na doplatek.

I před ztrátou Tirzy jsem možnost nákupu jedné další klisny zvažovala, sledovala jsem nabídky u nás v ČR i jinde, měla nahradit prodávanou Fientje. Váhala jsem, protože se mi zdály 4 chovné klisny dostatečné - k Picovi na rok 2011 určitě, ale i vyhlídka na rok 2012 byla optimistická - u Pica by patrně zůstaly 3 klisny a Baggins by mohl mít také 3 klisny ve svém stádě, neboť k dosavadním 4 by přibyly v roce 2012 dvě tříleté - Touha a Ginevra. Pro další nákup jsem měla ten argument, že ani jedna z těchto 2 letos dvouletých klisen mi nepřipadá ideální - Touha bude na můj chov moc velká, Ginevra je bělka. Ginevru jsem před úrazem nabízela k prodeji, nyní je takřka neprodejná, Touhu jsem plánovala využívat pracovně. Proti nákupu byl předpoklad, že další ročník klisniček - Triga, Amber a Elizabeth je velice nadějná a musím uvažovat hodně napřed - limitující bude stav kolem 10 chovných klisen a vedle osvědčené čtveřice Sametka-Gemini-Tirza-Aletka a odznakových favoritek pro trvalé doplnění stáda, čímž myslím Amber, Elizabeth a Grácii už moc volných míst pro vydařené dcery Bagginse nebo další „Picolinky“ nezbývá. Ale nakonec osud mínil jinak, Tirza už není a přikoupení náhradnice se stalo aktuální.

Firefly přijede z rodného hřebčína společně s klisnami, které zakoupila Gabriela (koupila mimo jiné i maminku Firefly) v říjnu, a zadaří-li se, bude Firefly březí po velmi pěkném hřebci Tawna Sprite. Mohla jsem si vybrat z několika hřebců, kterým z nich Firefly mají připustit,většina byla strakatá. Moc se mi líbil skoro jednobarevný ryzák, ale ten byl s Firefly příbuzný. Tak jsem přestala vybírat podle zbarvení a volila hřebce bez ohledu na jeho barvu. Sprite mne na fotografiích zaujal nejvíce, přestože je to bělouš a dokonce roan.  

Každý ví, že fandím ryzákům, po nich jsou v pořadí vraníci (mívali jsme Korinu, Kassiopeia, Krásku Koré). V poslední době pokukuji i po strakatých ponících typu bílých odznaků na nohou a malinko bílé po těle, smířila jsem se s bělkou Gemini, ale roan, věčně měnící barvu??? Považujte to za důkaz, že se mi tento hřebec opravdu líbí, když jsem mu „odpustila“ takovou pro mne nelákavou barvu . No což, třeba po něm hříbě zbarvení nezdědí, vždyť i otec Elizabeth je bělouš roan.

Jestli se na ni těším? Je to takové „hořkosladké“ těšení - jsem zvědavá, jak vypadá doopravdy (fotka jenom napoví), jakou má povahu atd., ale myšlenky na Firefly začínají nebo končí smutkem po Tirze.

Tak jedině se sebrat a dojet se do Anglie na ni podívat…    

 

 

29. května - jezdecká školka
 

Máme nové „klienty“ - Adélku a Daniela ze Stříbra. Maminka jim neprozradila, kam jedou a tak byli poníci překvapením. Nasedlala jsem Pica a Aletku, ale Aletka nechtěla chodit a tak jsem ji nahradila Geminkou. Její hříbě Grácie někdy maminku doprovázela (včetně potvůrky Aletky), jindy s Aletkou, ale hlavně s Tamaryškou běhaly po výběhu nezávisle na práci poníků pod sedlem. Ledaže by se nám předváděly?

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář