Jdi na obsah Jdi na menu
 


Shetlandi bojují o uznání v pony sportu

28. 12. 2007

Celkem vzato, plemeno bylo uznáváno ve vozatajských disciplinách více než kdekoli jinde. Ale ani tam to nebyla jednoduchá záležitost. Při jedné příležitosti byl špičkový zápřahový shetland vyloučen ze šampionátu, kam se kvalifikoval, rozhodnutím rozhodčího. Ve světě smíšených Horských a Moorlandských poníků na přehlídce jezdecké a na ruce se objevila ostudná ukázka rozhodčích, kteří se ptali "jak proboha můžu posuzovat shetlanda?" a dokonce vyjadřovali svůj názor, že shetlandi by neměli být pouštěni do kruhu s ostatními plemeny, nebo neuvěřitelné "shetlandi nejsou vhodní jako Lead Rein (vedení na uzdečce) a First Ridden Ponies. Na nedávné výstavě, kdy shetland získal jasné vítězství nad velkým honebním poníkem, uřekl se jeden rozhodčí, že nevěděl, že poníci mohou skákat.

Pravděpodobně prvním poníkem, který dokázal, že shetlandi mohou soutěžit s jinými plemeny byl ke konci sedmdesátých let Boffin of Transy [koumák] Dougala Dicka. Boffin byl ovšem mimořádně dobře trénován a jela ho Dougalova dcera Sarah. Na letní výstavě britských poníků (the Ponies of Britain Summer Show) se Boffin předvedl mezi roztěkanými jezdeckými poníky ve třídě "Child`s First Pony" (První poník dítěte), kdy na povel, aby jezdec sesedl a opět nasedl stál bez pohnutí jako skála, zatímco "módnější" (a dražší) poníci při tomto cviku zmatkovali. Z jejich počátečního postavení na konci pořadí byli na úctyhodném čtvrtém místě. Ale to nejlepší teprve přišlo. Dosti optimisticky (nebo to tak bylo předstíráno?) nastoupili ve třídě Mountain a Moorland Handy Hounter (ovladatelnost), kde se měly skákat velké překážky na povrchu, který byl jako lepidlo. Druhá bariéra byla tři stopy (91 cm) vysoká a téměř čtyři stopy (120 cm) široká. a většina Exmoorů, Dartmoorů a Welshů na ní byla vyloučena. Do toho přijeli Sarah a Boffin. Přehoupli se přes první, bez sebemenšího zaváhání zdolali hrozivou druhou a pokračovali až do cíle. Byli jedinou dvojicí bez ztráty bodu v této soutěži a tuto třídu vyhráli. Potom se rozšířilo mínění, že Sarah a Boffin udělali pro dobré jméno shetlandů během těchto 24 hodin víc, než jiní za celé roky!

 

Jeho chovatel souhlasil, že Boffin byl jeden z milionu a popisoval, jak při cross country,veden Sarah, ztratil cestu. Tak se připojil za jednoho koně. Bez přerušení zvládl pěti tyčovou branku vysokou 3 stopy a 6 inchů (~ 106 cm). Byl absolutně bezpečný, když uznal, že ohradu zvládne, skočil by ji a když uznal, že by ji nezvládl, nepokoušel by se. Boffin vyhrával také drezůry, Pony Club Open, One Day Events, Working Hunter Pony a jezdecké třídy, veden Sarah a její starší sestrou Carolyn.

 

Za rok nebo tak nějak po tomto impozantním úspěchu a současně s rostoucím zájmem o jezdecké a zápřahové shetlandy, začaly rozhovory o zavedení návrhu na schéma výkonnostních odměn. Horlivě to podporoval president Společnosti (plemenné knihy) Maurice Cox ale zprvu mu oponovala řada členů rady, kteří znali poníky jenom z předvádění na výstavách na ruce. Přesto však na Londýnské schůzi skupina členů - paní Rachel Brown, paní Pat Leivers (pozdější paní Renwick), paní Diana Stavely a paní Jane Gough podaly formální návrh, aby Společnost takové schéma vydala. Rada konečně přijala návrh, nadšeně podporovaný paní Marie Brooker, která následovala ve funkci presidenta po panu Coxovi.

 

Dohodlo se, že toto schéma, otevřené pro registrované poníky nesmí v sobě zahrnovat žádné jiné náklady nebo pracovní povinnosti pro Radu nebo sekretariát, než výrobu roset. Paní Leivers souhlasila, že povede řád jezdecké sekce a paní Gough vozatajské. Po čtyřech létech vystřídala paní Goughovou paní Gardiner. Jezdecká sekce potom ustavila svoji vlastní pracovní skupinu ze zainteresovaných majitelů, včetně paní Rosemarie Webb, paní Rachel Bown, paní Vivien Hampton, paní Helen Thomson a (později) paní Anna Stevens z Walesu.

 
 

Na začátku udělovalo schéma body za umístění v malé skupině vybraných předváděcích tříd, pro poníky soutěžící jak v shetlandských, tak i otevřených třídách. Během let rozsah tříd velice narostl a jezdecký řád (Driven Scheme) se teď vede samostatně. Řád se týká dětí do 14 let pro jezdecké soutěže a dětí do 17 let pro předvádění na ruce. Body se získávají soutěžením a umístěním v celé řadě soutěží od gymkhany přes na uzdečce (lead rein), první jízda, hon, drezúra, veteráni, pracovní štvanice, Pony Club, piknikové jízdy atd. Existují sekce pro jezdce různého věku a různých zkušeností.Bylo to a je to stále báječnou zkušeností pro děti a nesmírně rozšířilo veřejné poznání o přizpůsobivost poníků.

 

Schéma ceny za výkon převzalo ve skutečnosti od French Memorial Trophy, kterou založili v roce 1974 pan a paní Swannack na památku slečny Nan French, která byla nadšenou chovatelkou a vystavovatelkou jezdeckých a tažných poníků po mnoho let. Trophy se teď uděluje všeobecně vítěznému poníkovi v Performance Award Scheme (Řád za výkon a za zásluhy).

 

Mělo to nicméně svůj původ na Shetlandách v šedesátých létech dvacátého století, kdy se pan Jim Smith z Berry vrátil z prohlídky některých svých poníků, které vyvezl do Norska. Přivezl sebou film, který ukázal chovatelům poníků (Pony Breeders` of Shetland Association), film o ponících, zúčastňujících se jezdeckých a zápřahových soutěží a závodů sulek. Výsledkem bylo, že paní Brooker a pan Bertie Nicolson z Brindister podnítili pořádání prvních soutěž koní a poníků (Horse and Pony Event) na Shetlandách, aby povzbudili ježdění a zapřáhání poníků. Byl to veliký úspěch, který byl i radostný, a krátce na to paní Brooker a paní Helen Thomson z Broothom (v Dunrossness na Shetlandách) vzaly dvě děti (Heleniny dcery Heather a Rhonas) a dva poníky (Boy Blue [buď Modrý nebo Smutný chlapec] of North Dale a Clothie Eswick) na jih, aby v Anglii soutěžily. Zeptáte-li se, kdo pokračoval v cestě, paní Thomson odpoví "Dvě děti, dva poníci, dva psi a dvě pošetilé staré ženy!" po tomto počátečním odvážném podniku se cesty na jih staly nádhernou každoroční událostí s paní Thomson, vedoucí o letních prázdninách skupinu islandských dětí a poníků, aby závodili ve všech možných soutěžích, včetně kvalifikace na Grand National.

 

Byl to pouze krátký krok od výkonnostního řádu k uspořádání Shetland Performance Show. První se konala v roce 1991. Teď získala velikou popularitu a úspěšné pevné datum konání, trvá teď dva dny, místo původního jednoho. Od roku 1996 je Performance Show mezinárodní záležitostí a přicházejí na ni do Britanie poníci z mnoha evropských zemí.

 

Jednotliví poníci dosáhli vynikajících úspěchů v různých jezdeckých soutěžích. V roce 1983 byla Bincombe Pearl [něco jako perla ze strže] jetá Fleur Buchananovou, náhradní šampionkou v prvním šampionátu pořádaném National Pony Society v londýnské Olympia. Tento úspěch opakoval v roce 1986 Bard of Transy, kterého jel March Roggers (vizte obrázek na stránce 134 orik.). Poník patřil paní Vivien Hampton. O účast na tomto šampionátu soutěžili poníci všech Mountainských [horských] a Moorlandských chovů v řadě kvalifikací po celé Britanii. Z každého z těchto chovů se kvalifikoval jeden poník a zbytek míst byl otevřen pro všechna plemena - celkem bylo 32 finalistů.

 

Na šampionátu Working Hunter Pony [Pracovní honební poník], který pořádala National Pony Society a který se teď konává u příležitosti Horse of the Year [Kůň roku] ve Wembley v Londýně, vyhrála Brindle Miranda [Strakatá - hnědka] z hřebčína Ulvercroft v roce 1995 sekci do 12.2 dlaně (124 cm). Byl to pozoruhodný výkon. Shetlandi jsou při tomto šampionátu v nevýhodě, protože musí skákat překážky, určené pro poníky o výšce do 12,2 dlaně (124 cm). Poník ze stejné stáje, Claylands Calypso [Jílovitý kraj] získal pozoruhodné "první" na výroční výstavě, kterou pořádala National Pony Society v roce 1994 v Malvern ve Worcestershire, kdy vyhrál Supreme Mountain and Moorland Ridden Championship [Nejvyšší jezdecký šampionát] v soutěži se všemi původními plemeny (opět tedy podstatně vyššími).

 

V roce 1986 se sedmiletá ryzka Boxleaze Carona, vysoká 40,5 inchů (103 cm), kterou vedla třináctiletá Cordelia Ayers, kvalifikovala do Junior Prix Caprilli týmu z Bath Riding Clubu na šampionát, který pořádal National Riding Club. Pokud je známo, je Carona jediným shetlandem, který se kdy kvalifikoval do této soutěže, která je otevřena všem plemenům. Carona získala nejvyšší známky v oblastním finále a v národním finále byla třetí. Carona byla úspěšná také v drezúře, Ride and Tie, gymkhaně a skákání.

 

Bard of Transy je ale jenom jedním z mnoha shetlandů, kteří během řady let ukázali svoji mnohostrannost. Barda koupila paní Hampton v Readingu v roce 1974 jako šestiměsíční hříbě. Obsednut byl ve věku čtyř let Lindsey Robinson. Jeho pozdější kariéra zosobňuje problémy, jimž muselo plemeno ve smíšené třídě Mountain a Moorland čelit ke konci sedmdesátých a na začátku osmdesátých let. Začal vyhráváním v shetlandských jezdeckých třídách a byl jedním z prvních, kdo vážně zaútočili ve smíšených třídách Mountain a Moorland. V nich byl vždycky pod čárou, jeho nejlepším výsledkem bylo šesté místo. Bylo to o to těžší k přijetí, když vám rozhodčí občas řekli "váš poník šel nádherně, byla to skutečná radost" - ale už jim chyběla odvaha, aby ho umístili mezi první tři.

 

Situace se začala zlepšovat, když rozhodčí zahájili jezdecké soutěže na výstavách Ponies of Britan a East Anglia a Bard řadu náhradních šampiónů. Konečně na výstavě East Anglia s paní Margaret Furness, která ho jela, získali šampióna Mountain a Moorland. Byl to slavný rok, jak pro Barda, tak i pro chov. Pod March Rogersem se kvalifikoval na Olympia a po vynikajícím předvedení byl jmenován náhradním šampiónem - jenom druhý shetland, který byl takto vyznamenán. O rok později se opět kvalifikoval a skončil jako čtvrtý, poté co se zotavil z téměř osudné nemoci. Bard také soutěžil ve třídách Working Hunter Pony [pracovní lovecký poník] a vyhrál svoji sekci v šampionátech jak v National Pony Society, tak i v Ponies of Britain na překážkách do dvou stop a devíti inchů (114 cm) - velice náročné pro poníky o výšce 39 inchů (99 cm). Z těch, kdo ho viděli na prvním šampionátu NPS Working Hunter, Barda zapomene málokdo, jasně ve dvou způsobech jak zdolat plotek, pozůstávající z jediného břevna, které pod sebou nemělo žádno výplň. Mohl projít horem nebo spodem. Na štěstí si vybral první možnost! Tento veliký, malý poník teď žije v poloviční výslužbě ale i ve věku 22 let si občas stále ještě užívá přehlídky.

 

Bard měl velkého rivala v Clothie Eswick, kterou jezdila Heather Thomson. V jezdeckých třídách vyhrál Bard jeden den a druhý den zase na oplátku vyhrála "Essie" [Esíčko] a tak kolem dokola. "Essie" závodila také na Grand National (Velká národní) a representovala plemeno na jezdeckém šampionátu SNP.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář